Se souhlasem autorky Vám přináším krásný příběh, který vznikl při jedné z mnoha společných muzikoterapií s Dádou Kostkovou. Dáda ležela v rezonanční kolébce, já jsem hrála a zpívala a Dáda se přenesla do světa fantazie.
Je to má klientka, má kamarádka a jedna z mých velkých inspirací. Je to přesně ten člověk, se kterým zažívám zázraky téměř pokaždé, když se setkáme. Je to úžasná bytost, kterou obdivuji za její vnitřní sílu, za její odhodlání, za její humor a za větu, kterou prohlásila při našem druhém setkání a se kterou mě odzbrojila a dojala: „Mám moc ráda svůj život, i přesto, že je někdy fakt hodně náročnej“.
Děkuji, Dádo, za veškeré společné souznění.
Jindra Bartošová
Pohádka o světelném mostě přes řeku
Jednou, když jsem odpočívala v relaxačním pokoji na Červeném Vrchu, jsem si představila krásně osvětlený most, přes který by mohli lidé přecházet přes řeku. Ten most zářil mnoha barvami, nejvíc ale zářila modrá a žlutá – ta vypadala až zlatě. Všechny, kdo tudy prošli, to uchvacovalo, protože to svítilo široko daleko i dalšími barvami, například zeleně a bíle.
V zimě, když ležel sníh, se záře odrážela všude okolo a vše se třpytilo. Dobře to tedy viděli nejen ti s dobrýma očima, ale i ti, kteří potřebují brýle. Myslím, že tu krásu museli vnímat i ti, kteří nevidí očima – mají prý schopnost vnímat jinak, i přes zavřené oči.
Všem ta krása dodávala lepší náladu, a tak se tam chodili procházet a rozhlížet a vodili sem i své děti a bylo jim zde moc pěkně.
Tuhle pohádku chci věnovat Jindře Bartošové.
Další příběhy a „kostkované pohádky“ můžete najít přímo na stránkách Dády:
http://www.minfo.cz/kopo/